Cítím tu samotu,
cítím ten chlad.
Zas probrečím sobotu
a nebudu spát.
V pondělí zas nakreslím si,
na tvář úsměv zářící.
Aby nikdo neříkal si,
ona je zas truchlící.
Však mohu být šťastná,
když mne tíží temno v duši?
Už začínám asi chápat,
proč mi ta černá tak sluší.
Ladí k duši pokřivené,
která nemůže létat.
Úsměv mívám pod dohledem,
však oči můžu vyplakat.
černá. černá. černá. básnička od srdce.
21.09.2011 22:37:00 | tenflipskáj dysfunkt
bílý list a na něm sedla černá tužka
nakreslila obrys tváře
a jen stín svatozáře
do které se schoval smutek
co dělal každý den dobrý skutek
rozesmutnit človíčka
co jen své city si pohýčká
city co zamíchá v mixéru
a pak polije zástěru
tu od maminky slzamy slanými jak moře
a přitom piknyk už prostřený má na dvoře
tak už utíkej princezno
všichni čekají...
25.07.2009 11:36:00 | Lady L