Anotace: ...v dobách největšího temna..
Kdo nezažil, ten nepochopí.
Fajn, můžete mě soudit.
Srdce probodnuté kopím -
To mám se v mukách kroutit?!
Čekat a muka snášet,
lhát, že bolest zmizí?
Tak dlouho jsem byla rváčem,
Ale život? Ten je mi cizí!
Bila jsem se za něco,
čemu neměla jsem věřit.
Dřív měla jsem já pochybnost,
smrti tělo svěřit.
Teď už ale bez zábran,
dost zkaženou mám mysl.
Smrt teď sama požádám,
aby zbavila mě smyslů.
05.08.2009 08:08:00 Zelená okurka
Pravda, vzdát se nemá smysl, musíš dokázat, že jsi statečnější než bolest!
26.07.2009 11:29:00 NikitaNikaT.
Na umírání je vždykcy času dost... umřít je tak snadné a čas nelze vrátit zpět. Žíj je těžké, ale žít je také umění... tak se seber a ukaž mi, že to umíš... lidé Tě přecik potřebují, aj když to možno momentálně nevímáš a jináč vidíš.
25.07.2009 17:34:00 Kars
Ať tě to ani nenapadne, kdo by nám psal krásné, i když smutné básničky, usměj se :-)
25.07.2009 16:25:00 strašidýlko-střapatý
jsi bojovním, neměla bys to házet za hlavu... všechno hezký na tebe teprve čeká...
25.07.2009 12:35:00 Xindy
Píšeš skvěle, je to dost silný... Ale hlavně je z toho cítit, jak moc potřebuješ pomoct... Nejsem tady pro to, abych soudila... Věř, že kolem tebe je spousta lidí, kteří by ti chtěli podat pomocnou ruku, kdyby věděli, jak na tom jsi... Jsi úžasná mladá bytost, která musí dostat šanci. Protože jinak už svět nebude stát za nic... Můžeš mi napsat, kdyby sis chtěla popovídat nebo prostě jen tak...