Na jedné lavici

Na jedné lavici seděli oba.
On jako odpůrce – ona jak ptáče bez domova.

Čekala na zázrak – jakým je smíření,
jediné slovíčko – jež srdcem zazvoní.

Zázrak se nekonal – zbyla jen zloba.
Na jedné lavici zemřeli oba.

Se srdcem kamenným putují světem,
bez kousku radosti, bez úžasu nad životem.

Kamenné sousoší vytesala z nich zloba.
Na jedné lavici zemřeli tenkrát oba.