Svatební

Anotace: když se vdává múza a člověk není jejím ženichem...

Stínem doprovázen můj stín,
co na cizí srdce tolikrát vkladl,
prohřešky pro cizí za jiná slova,
a písně písní uprostřed svateb.

Můj den se rozplynul v odvěký sen,
kdy v jasný měsíc tvůj prsten nandává,
poslední z posledních toliko zasnoubených,
a múza tak v patře nejvyšším.

Vždyť polibky vkládal jsem na místa nejtajnější,
a prsty dva mohly zvlhnout touhou tvou,
proto vše teď jen v pláč se obracím,
kdy v dotek změníš prince svých snů.

V bílých šatech s dušičkou černou oděna,
kráčíš vstříc svému osudu k osudů,
a já jen kalíšek či nádoba tomu podobná,
z koutů tvých růží na tebe plačící…