Zveš...

Zveš na večeři,
ať zapomenu na bolest,
to fakt věříš,
že tím vše smažeš?

Nesmím k vodě, na slunko,
díky Tobě a kyselině,
bezmoc, krutost...
máš ruce v klíně.

Zhroutíš mé tělo,
pak pečuješ,
kéž by se mi chtělo,
ať nežiješ...

Ne, to nechci,
naopak mám strach,
uvězněna v kleci,
neměň se v prach.

Nezabíjej nás,
nech mě žít,
nevydírej
a nech odejít...

To se nikdy nestane,
jsi opravdu cvok,
Tvá mafie mě dostane,
nemohu udělat ani krok...

Kéž by to byl jen
zlý sen...
Realita je to,
hororový den...

-a to již každý-