.
Jaká to tichá a pokorná půda
v příboji prokletých vln!
Nad ní vlaje červánků zástava rudá,
k polibkům láká šibalský drn
Jako les stěžňů kříže se tyčí
nad vraky životů zakončených
Sirény přízrak nad nimi syčí
a šeptá ret dětí osiřelých
Na uhlí, na vražedném uhlí
mlčí tu horníci na věky ztuhlí
Slunce a měsíc jim svítí kahanci
Mlha jim kosti olizuje
Sníh lomí rukama nad psanci
víc než pokrytecké túje
Hornický hřbitov...rozpadlá bída,
plást medu trubci snědený,
Goliáš zabitý od Davida
.......zlatými kameny.......
.
...nemělo by se nikdy zapomínat Lotty , stejně jako na holokaust a všechny války Jirka
17.08.2009 07:41:00 | kavec
... pokoru střídá zpupnost,
podněcována chamtivostí..
A Příroda to ví!
***
Jiří senior
14.08.2009 10:31:00 | j.c.
Dýchá z toho marnost a zmar, moc dobře vystihnuté. Poslední sloka je skvost.)
12.08.2009 10:02:00 | Ángela de Tártaro