Dlouhořád(k)ová

Vůně, co svazuje a roznáší
aroma půnočního sezení,
poslední kapesníky na šňůře
na suchém vzduchu nic moc nemění.
Tráva, co propichuje balonky,
a zralé švestky, které černají,
okamžik zítra, kdy se rozsvítí
lampy, co noci se nenají...

Vůně, co cítím, ta tě prozradí,
trochu citron, který láska pokryla,
na kytaru zdáli ti zahraju
Bolero a taky něco od Kryla.
Tráva, co propichuje radosti,
mění je za králíky z klobouku,
okamžik zítra, až se rozjasní
a ptáci vyženou mě na louku...