Přemýšlím o tom co v životě jsem chtěl,
zda si toho vážil když jsem to měl.
Jakoupak chybu jsem zásadní udělal,
že jsem si všechno tak nádherně podělal.
Stále jen přemýšlím,kladu si otázky,
zevnitř mě všechno užírá.
Co člověk může však čekat jen od lásky,
teď když jí nemá tak umírá.
Umíš užívat života...umíš milovat...tak nesmutni prosím...to, co Ti chybí...přijde...v pravý čas...neboj...
05.11.2009 17:52:00 | toužím.jít.dál
Nabízím ramínko...:-)
04.10.2009 14:48:00 | Isabella Monvoisin
Poslouchej...čtu Tvá díla a jedno depresivnější, než druhé...co se Ti probůh stalo??? Trochu mi to připomíná jednoho mého známého, který přišel o ženu a děti a takhle nějak to nesl a nese...jemu vždycky pomohlo se vypovídat a byť je to chlap ve Tvém věku, tak se i pořádně vybrečet, hlavně věčně nesedět v koutě a nelitovat se donekonečna, neboť se zasekneš na mrtvém bodě...ať už se stalo cokoliv.
04.10.2009 08:45:00 | Isabella Monvoisin