Za úplňkem ze skla
- - - - - - - - - -
posmíval se
***
padajícím hvězdám
mezi střechy vyzívaných hotelů
kde našly smrt
v kloboucích žebráků
uschlým slunečnicím
utopeným ve vázách
nedělních obědů
popraskaným lucernám
uvízlým v dubovém listí
podzimních průvodů
zraněným světluškám
přimrzlým ke kolejišti
půlnočních vlaků
***
znásilněn tmou
usínal chlapec
se zjizvenou tváří
..posmíval se věčnosti, která ťukala na jeho dveře,snad proto, že neznal nikoho, kdo by se věčnosti dotkl a tak nevěděl, co s ní..
09.10.2009 10:56:00 | páááááááá