Závojem smutku obtočená,
slzami lítosti promočená,
zklamáním kdesi uzamčená,
života kolem roztočená,
slzou si omývám svou krásnou vzpomínku,
život mi nedal štěstí co dovínku,
sedím si v blízkosti vnitřního ohýnku,
pocity srovnané v úhledném komínku,
překrásný svět ve mně pozvolna umírá,
láska má své brány pomalu zavírá,
v tichosti večerního rozhřešení,
rozplynout nechávám své potěšení...
Moc hezky napsané,
je lepší chmury vypsat z duše,
než slzy nechat stékat do náruče.
Držím palečky.
13.10.2009 20:03:00 | Barybal
Moc pěkně napsáno ST.
12.10.2009 16:02:00 | Acham