Smíření

Snad pomalu se smiřuju se svojí nicotou,
kde věčný bude klid,
tam kračím přímo cestou svou,
už nikdy nebudu žít.

A kousíčky života a pocity,
co ještě mám,
prohlédnu si v paměti,
a pak to všechno vzdám.

Dlouho jsem hledal svoje místo,
až došel jsem tam, kde žádný místo není,
a cestou jsem ztratil všechno to,
čemu se říká snění.

Snad všem křivdám jsem odpustil.
a snad i mojí duši někdo odpustí,
dřív jsem miloval a věřil,
nyní, ať mě srdce klidně opustí.

A blesk mě na kolena srazí,
snad jsem účty vyrovnal,
co není, už víc nepokazí,
abych váš vzduch nedýchal.