Provazochodkyně

-----------------------------

Naše láska byla láskou vroucí,
přesto Ti skládám na hrob věnce.
V srdci mi zůstala jen tma tmoucí
a v paměti obraz oběšence.

To úděl blázna, to úděl zaslepence.

Prázdná skříň s prázdnými ramínky,
tam někde leží i naše vzpomínky.
Pod vlnami smutku dřímá beznaděj,
ranní deprese, ty já mám nejraděj.

Naposledy i poprvé,
cestu smrti posvětím.
Ruce se zbarvily od krve,
tvůj odchod, moje Osvětim.

Srdce kámen rozžhavený do ruda,
pohledy naprosto zoufalé.
Píšu verše jako Neruda,
jak bláhové, jak troufalé.



.