Klaunem z osudu

Než řekl táta a udělal první krok
do tváře němé dral se mu úsměv
světu na počkání radost rozdával
ještě neznal slova zášť či hněv

Plynula léta, poznával zblízka svět
zvrácen, znetvořen a zničen
zklamaný realitou každodenní
nenacházel potešení v ničem

Jen ten klaunský sen se splnil
avšak úsměv nemá podle pravidel
s hořkostí na duši
tvoří si ho z líčidel