Když i nebe pláče
Když i nebe pláče
Anotace: Psáno letos v červnu, když byly povodně. Nebe bylo stejně uplakané jako já. Konec není pěkný, ale cítila jsem se zrovna hodně špatně.
Zase nevím kam jít dál
splním přání co sis kdy přál
bez nápadu, bez chutě,
bez doteku-miluju Tě?
Zase sama opuštěná
slabá dívka, žádná žena
jak mám svůj život rozmotat
dřív než si pro mě přijde kat?
Zase když se vracím zpátky
potichu zadními vrátky
čekat až nás osud spojí
Tebe přijímat podobojí.
Zase když mám problémy
nechci jen já, ale my
utajená v černé díře
bez polibků, bez rytíře.
Zase když je všechno smutné
úsměvy však stále nutné
cesta končí, rychlík v cíli
uraženo mnoho mílí.
Zase nic není jak má být
nezbývá než dále snít
blázen v dáli z mostu skáče
nedivte se - když i nebe pláče..
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Tak ale ono opravdu při těch povodních vše plakalo a dost dlouho.
:-) Dík za podporu.
11.11.2009 11:19:00 | PPetrushka
Tvé dílko zní mi hodně upřímně a bolestně, zvláště ten závěr temu silně nasvědčuje... když pláče člověk sám s velikou bolestí, má pocit, jakoby plakal celý svět s ním, celý život... ale oni Ti ostatní nejsou vidět a kdo ví, možno se usmívají a jsou šťastní... ty můžeš být také... tak neplakej, utři slzy...
11.11.2009 10:50:00 | NikitaNikaT.
