Anotace: Psáno letos v červnu, když byly povodně. Nebe bylo stejně uplakané jako já. Konec není pěkný, ale cítila jsem se zrovna hodně špatně.
vyseknout poklonu Vám musím,madam...při čtení žilami kolují slzy...
29.01.2010 08:14:00 | 666.yorick
Upřímná,tak STrašně upřímná!
29.11.2009 23:03:00 | Zefi
ano, nebíčko to má taky někdy těžký, tak ať si zabrečí, že? :))
25.11.2009 16:32:00 | PatriceB
Tak ale ono opravdu při těch povodních vše plakalo a dost dlouho.
:-) Dík za podporu.
11.11.2009 11:19:00 | PPetrushka
Tvé dílko zní mi hodně upřímně a bolestně, zvláště ten závěr temu silně nasvědčuje... když pláče člověk sám s velikou bolestí, má pocit, jakoby plakal celý svět s ním, celý život... ale oni Ti ostatní nejsou vidět a kdo ví, možno se usmívají a jsou šťastní... ty můžeš být také... tak neplakej, utři slzy...
11.11.2009 10:50:00 | NikitaNikaT.
Úchvatné, jak několika slovy vyvoláš povodeň smutnění
08.11.2009 10:59:00 | casla
pěkné
06.11.2009 16:31:00 | Radek.oslov.Šafárik
Smuténková.
05.11.2009 22:09:00 | Psavec
Moc smutné... Přesto je to snad tvá nejkrásnější báseň. ST
05.11.2009 21:56:00 | Isquieasuus
Doufám, že teď už je líp než v červnu...;)
05.11.2009 21:48:00 | Dev_LATea_princess