Konec pohádek

Anotace: o těch co se nemůžou sami hájit. hajme je a zabraňme jejich odchodu! dokud je čas

Pod rouškou noci,
kráčejí městem
s vědomím moci
a přátelským gestem.

Snad nahání strach,
možná z nich jde hrůza
a neznámý pach
doprovází múza.

Jsou to jen bytosti,
co známe z pohádek,
zbaveni milosti
a věčných radovánek.

To My jsme je stvořili
a teď je vyháníme,
rytíře,co se dvořili
teď radši upálíme.

Ničíme jejich svět
pro blaho našeho
a v kráse mladých let
potomka našeho,
nebude pohádek,
co za nás bylo.

Teď kráčí se smutkem
a věčným zármutkem
setmělou ulicí
a slzou na líci.

Už ve chvíli,
kdy jsme je spatřili
tak jsme je zradili
a také prodali.

Zklamáni osudem
vrací se domů,
s větrným poryvem
a pláčem sta hromů.

Nebe se zablesklo
a hrom uhodil.
Nádvoří utichlo,
zvon naposled zazvonil.