Tisíce mil daleko, tiše
Hraje vítr na klavír
Zlomenou melodii dešťového rána
Možná píše na papír
Že den a noc jsou dvě rozdílné říše
Dva lidé, dvě strany, dva životy, dvě tváře
Dva světy a milión pocitů
Musíme doufat, kolikrát
V trapný souboj svatozáře
Která nechce se už v slzách prát
Je na kolenou v písku
Svírá dlaně do pěstiček
Na koruně z trnových lístků
Mění se naše sny a naděje
Na padlé listy od kytiček.......
Bolavé pocity duše, pane... ale je nutné jít za svými sny, alespoň občas...
04.12.2009 07:19:00 | labuť
Na cestě, kudy jdu, hromadí se stíny,
Kde nejistota se často toulává,
Kde nesmím zažít, aby písně zazněly mi
"To jsem já"
Dívej se na všechno tak, jako bys to viděl poprvé nebo naposledy. Pak bude tvůj čas na zemi naplněn krásou.
/Betty Smithová/
Smutná báseň, ale krásná :-)
03.12.2009 23:53:00 | Lota
Velmi krásná, jako bych četla v knize života, věřím v dobro, lásku a v lidi co ji rozdávají.
03.12.2009 22:53:00 | carodejka