Anotace: ... .. .
Nebeská čerň se oblohou rozpíjí,
žal andělských sborů zní tichem.
Kostelní zvon snad půlnoc odbíjí,
zrcadla se křiví nuceným vpichem...
V kolébce dřímá život v rozkladu,
pevně svázán řetězem smutků.
Zlá noc v řeči děsivých překladů,
křičí z mých bolestných skutků...
Básnička je napsaná úplně skvěle, jen moc doufám, že "nuceným vpichem" se křiví jen zrcadla a ne tvoje tvář. Ale jinak zasloužená stovečka.
30.11.2005 19:37:00 | risik
Baruško další suprovka:) Krásná, dobře volená slova, ale čiší z ní smutek, či snad žal, bol..a zdá se i temná..ale jinak perfektní:)100
30.11.2005 16:34:00 | makretka
dávám 100, ale mrzí mě, že jsi stále tak smutná, je to strašidelně depresivní báseň, mám o tebe strach, píšeš skvostně, ale ten obsah mě opravdu děsí!
30.11.2005 10:57:00 | Kubino 2
Když už se setmívá,
a slunce vidět není,
tak mi víc nezbývá,
než věřit v rozednění.
Není ta básnička moc pesimistická? Jinak je ale super; na 100% ;-)
29.11.2005 23:30:00 | Mr.George