Kopretina

Anotace: když člověka přepadne smutek...

Nevidí,
neslyší,
nemluví.
A i přes svou snahu,
dodat si odvahu,
vztyčit hlavu snažila se,
a ukázat v plné kráse,
svou duši,
malou,
nechtěnou,
na půl zlomenou,
bohužel znovu rozdrcenou.
Kdo ji opraví?
Nikdo.
Chce být sama samotinká,
jak na louce kopretinka.
Vyhřívat se na sluníčku,
barvu dodat svému líčku.

Nechte ji lidi na pokoji,
ona se sama zhojí.
Jednou... snad.