Anotace: Od Romího...není to umělecké dílo,ale má srdeční záležitost, proto jsem musela vložit
srdce z lásky mi nepuká,
ale jako by nechtělo už bít
nedokážu přesvědcit,aby
chtelo dál žít
mysl hroutí se pod vším,
že nejsi se mnou
myslí si, že to není jen o nás dvou
údy už ochabují každou hodinou
co je s tvou proměnou
já teď bych dal cokoli být
jen minutu s tebou
zničil jsem všechno svou vinou
nešel jsem s tebou, nemohl jsem
pochybuješ v lásce, pochybuješ v nás
nikdy si nikým nenech namluvit, že
nemiloval jsem
nepochybuj a zachráníš nás
náš vztah musí mit jinou identitu
musíme se přes tu banalitu
přenýst a pak bude víc
nikdo neudělá nám nic
Děkuji za to že jsem vedle Tebe mohl vyrůst Janičko miláčku, že jsi mi otevřela oči, že vše hmotné a tedy nesmyslné jsem dělal zaslepen slepou láskou k tobě a našim dětem jen pro svou pýchu. Teď vím že stačilo psát ti básně a byla bys šťastná promiň mi tedy že jsem zůstal slepý, ale snad brzo přijde konečně ten čas a Ty a Tvoje láska Roman budete spolu a budete unášeni na vlnách poezie až do konce Vašich dlouhých společných let. Promiň mi že jsem ti ukradl dlouhých deset let Tvého čistého života svou bezohledností a lpěním na ubohých věcech pozemských je mi stydno promiň prosím. Tvůj manžel Vláďa.
23.04.2010 19:37:00 | VladoS