Zase samy...

Něco z tebe mi vyschlo na rtech.

(A není to to, co si myslíte, že to je…)

Bylo to jedno chladný ráno,
kdy jsme se brouzdaly po pátý avenue.
A tys celou tu dobu věděla,
že je to sen.

A tak jsem se ztratila ve své šále,
v příslibu krásnějšího zítřka.
Co zval mě
marně
dále,
abych nemohla říct, že nikdy nebyl.

Ano…
(Hrozně mi to vadilo.)
Ta krása našeho ticha.

Na řasách mi zamrzlo pár slz
a už se nikdo nedozví,
že jsem plakala.

Nebudeš mě držet v náručí.
Protože zas někdo nedotáhl kohoutek.
A tak teď zbytek mého života,
pomalu odkapává pryč.

(Jak mě můžou nechat umřít…?)

Na pár hladových psů,
ve světě neměla být bída.
Tak mi řekni proč…
jsme zase…

samy…?