Anotace: Je to příběh o ženě,které Bůh odvedl svou lásku a teď se s tím vším snaží nějak vyrovnat.
Už nemáš vůli žít,
  už nemáš sílu dál jít,
  už nechceš jíst a pít,
  chce se ti odejít!
  V tvým srdci bolest,žal
  bůch si ho k sobě vzal,
  život jde přece dál,
  tak všechnu bolest spal!
  Už nemáš o čem snít,
  štěstí je jako nit,
  je jako holub bílej,
  kterej ti k nebi vzlít!
  Už nemáš se s kým smát,
  svou radost komu dát,
  bolest co dusíš v sobě,
  s tou začít se musíš prát!
moc smutné ale pěkné
04.01.2010 18:38:00 | Česi
I já tě vítám.
Těch,co Bůh jim vzal
a vrátit nelze
je tady víc...
(já taky)
04.01.2010 14:24:00 | Květka Š.
Vítám Tě mezi námi! Věř, že každá bolest jednou odejde a vystřídá se s radostí. Tohle není fráze i když to tak vypadá, to je má osobní zkušenost... Láska je krasavice i mrcha a i když máš teˇˇd možná pocit, že nic nemá smysl, tak má! Jen nemá smysl otáčet se za zradou, ale k tomu co bude. A sílu k úsměvu v sobě určitě máš! A slzy tomu, kdo Tě zradil, nepatří, nezaslouží si je, to mi věř!
04.01.2010 13:20:00 | labuť