Hladíme štěstí proti srsti

Hladíme Štěstí proti srsti,
smůla je naším osudem,
hloubíme si rov v ztvrdlé prsti,
v němž skryjem se, až nebudem.

Urna popelem naplněná,
konzerva nesplněných snů,
touha v Nicotě rozpuštěná,
memento promarněných dnů.

Nepoznáš, co byl muž - co žena,
zbylo jen šepotavé nic,
naděje nikdy nesplněná,
zoufalý nářek hrobních svic...

Co naplat! Karmou zatíženi
jsme ze životů minulých,
snad v příštím se náš úděl změní,
poznáme opět šťastný smích.