Já nevím co bych řekla

Přišel se zeptat den
večerem zasažen
jaké mám ještě plány
a já nevím co bych řekla
možná se postavím k oknu
a budu se dívat na svět
můžu i tiše sedět
zastavit těžký zvon
nechat jen cinkat zvonky něžné
takové co nejsou pro lidské kolébání
možná že postavím vodu na kávu
a připravím sobě pohoštění
v rádiu nechám zpívat oktávu
-pro sebe-
nikdo jiný není
odchází další den
já vítám temnou noc
takovou klidnou
až by člověk brečel
brečel by do peřin
a cpal slzy do polštáře
ach těžký je můj dnešní splín
když znám jen slova lháře