Rozbitý šálek

Rozbitý šálek z porcelánu
a káva na podlaze vylitá
nevím, proč přišel sen až k ránu,
proč mi v něm život vyčítá

Prý že jsem stále byla vedle tebe
a neříkala nic
nad námi bylo roztančené nebe
a já jen nastavila líc

Kde je ta obloha kde jsi ty
já sbírám pouhé střepy
i koberec co je politý
mám pocit že je slepý

Krutý je den když náruč prázdná je
a přání milovat je vážně pouhé přání
pak snadno porcelán se rozbije
a zůstává střep v dlani