Smutek
Smutek
Ze rtů setřela si úsměv dlaní,
stín pod očima zastřel tvář,
ruka jak kyvadlo
ke dveřím zavřeným
se apaticky sklání,
za nimi kroky už ztichly,
svět za bílou zdí
už není k mání.
Ústavní chodba
je studená a tichá,
samota,
zas na pochod se dala.
Tak u srdce jí zebe
a úzkostlivě dýchá,
otázka v očích,tísnivá
a odpovědi se nedočkala.
Proč jen jí nikdo neodpověděl,
když se ptala,
kdy už si jí vezmou domů?
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
ST krásné a já vím že vrací, ale Piškot se už nevrátí je to asi 3 měsíce možná trochu mín možná dýl a Dušan tedy Dušanka ta nikdy tak dlouho pryč nebyla a ta je přitele zase a taky najednou odešla a ani vidu ani slechu ale děkuji za radu těmi verši jsem chtěla potěšit přítele ale moc mi nejdou o lásce mi to jde mnohem lépe ale mělo to být překvapení bo on moc truchlí a má to čerstvé tu ztrátu a moc děkuji ;)
01.02.2010 20:07:00 | Labanda
...člověk někdy nad propastí stojí a vnímá její trýznivý pořádek mlčení...chtěla bych bolavou duši pohladit
28.01.2010 23:13:00 | Lota
