Srdce půjde za tebou...

Nad hlavou otazník,
myšlenkám,
hodil by se rozcestník,
modré plátky lístků okvětních,
tok dnů nevšedních..

Vytrhané stránky knížek modlitebních,
roztávající sníh...
v dálce slyším dětský smích..
tolik věcí, vážně potřebných?

Řekni mi,
kam mám dál jít?
žít..
jednou z tvých cest,
cítit,
neztrácet se v množství gest...

Zbavit se strachu z bolesti a žít..
každý den šťastnější být...
být jen tím co chceš,
vědět,
že víš,
kam až zajdeš..

City matou,
cihly spárované maltou,
kdy se rozdrolí?
Strach z toho okamžiku,
přiběhne ohned, v tom mžiku..
Jen když se ti povídám do očí,
celý svět se roztočí,
jako na pouťovém kolotoči..

Nesnesu ticho,
zvuk tvého dechu...
zvuk nad zvuky...
pohled na strmou střechu,
střepy zařezávají se do ruky...

Tak silné city,
že nedají se uhlídat,
řekni mi proč...
nemůžu si s tebou jen tak povídat?

Neumím si představit,
bez tebe jen chviličku být,
strach, že odjedu pryč..
zase volnost budu mít...
stejně jako ty...

Nechci tě prohrát,
jako peníze v kartách,
tenhle kop musíš mi přihrát
...než budu svým otrokem
...bez mysli a klidu
s klapkami na očích,
všude tam, kam přijdu...

Miluju tě...
vím že to víš..
měj se mnou trpělivost,
vynahradím ti to..
slibuju..uvidíš