obyčejnej den fénixe

sníh křupe pod nohama
jak střepy rozbité ze zoufalství
pro trochu štěstí
jak měchy starejch varhan
táhne mým oknem
tak zase vstávám
ne z popela
jen z peřin
před zrcadlem mávám barevným peřim
a pak ho smutně ukládám do skříně
mezi trika
oblékám vrabčí peří
a odcházím