Černá duše anděla..

Křehká jako lilie,
krásná jako růže.
Dušičku si ulije,
kam nikdo nemůže.

Má však na ní mnoho šrámů,
to se lehce pozná.
Není sluhou mnoha pánů,
to úloha je hrozná.

Kdo jí duši pomuchlal?
Tak kdo zato může?!
Kdo jí toho tolik vzal..
proč jí nepomůže...

Kdo by trápil anděla,
v celé jeho kráse?
Jen to kdybych věděla.
... Však je to těžké zdá se.

Odpust mi mé prosté verše,
líp to už snad neumím.
- však bolesti v srdci
Té já dobře rozumím.

Tak netrap te mi anděla!
S potrhanou duší!
To se přeci nedělá!
Vždyť úsměv JÍ tak sluší...