labuť a vrba

„Labuť a vrba“
smutná vrba nad rybníkem skloněná,
pláče pro krásu co je raněná.
Zelené lístky větrem hladinu čeří,
Po vlnách nese se labutí peří.
*
Dva krásní ptáci s barvou čistého
Sněhu,tančily vrbě labutí něhu.
Na noční hladině,při svitu měsíce,
Spatřila vrba polibků tisíce.
*
Krutá je závist a krutější je svět,
Po vodě plave pohřební květ.
Pláče tedˇ vrba pro labutí milence,
Nemohla zachránit ty ptačí spiklence.
*
Smutná je vrba,však smutnější
Je družka labutí,
Zůstala sama, kolem jen krvavé perutí.
Vrba jak tichý svědek nad hladinou
Skloněná,pro labuť truchlí co zůstala
Sama a na věky raněná.
*
Smutný to příběh se po větru nese,
vrba tu ptačí tíseň neunese.
Už navždy zůstane smutnou a skloněnou
Pro labuť pláče,pro její duši raněnou..
*