Ztraceni,
na moři,
životem pasováni,
na snílky bláhové,
píšeme verše bez rýmu,
citujeme citáty bez citu,
lásku korunujemem,
královnou samozřejmosti,
a samistáváme,
otroky sobeckosti.
Otroci sobeckosti snad nejsme všichni...
Kde buší srdce a duše někdy létá v oblacích
Tam sobci hynou úderem vlastních vin
11.02.2010 12:59:00 | labuť