Zklamání

Anotace: už jsem nejspíš psal básničku se stejným názvem, ale někdy se prostě "život" "opakuje"

Nesnáším se za sny,
co k ránu mám,
v nich nosím tě v náručí,
pak probouzím se sám.

V nich nemůžu se bránit,
svý touhy tam promítám,
tam nejde se tě zbavit,
se sebou v nich prohrávám.

A ještě se usmívám...

"Tak měj trochu rozum,
připusť, že pravdu měla,
není jiný cesty,
vážně za to nestála."

"O lásce ti lhala,
kdo ví jestli tě kdy milovala,
sama řekla,
že jistá si nikdy nebyla."

Už dřív pohled na mě změnila,
že jsem s ní z nudy říkala,
očima rychle utíkala,
ruku mi podat nechtěla.

Nakonec bolest, zklamání,
a to mi tak blízká byla,
tak už to se mnou chodí,
odešla pryč, opustila.

Utřel jsem slzu, neměla tu co dělat,
už nejsem ve snu,
můžu to aspoň trochu ovládat.