Bezcitná?

Anotace: někdy jsem i za ty špatný pocity rád.. asi vážně lepší špatný než žádný, dokud jsou nějaký pocity, je ještě naděje v životě něco prožít, taková beznadějná naděje

Chtěl bych ze sebe vydat pocity,
jestli ještě nějaký mám,
dřív byly cítit do morku kostí,
teď jen tlumenou bolest znám.

Asi už si ani z toho nic nedělám.

Vstávám a zas do propasti padám,
do smutku prázdných dlaní,
až hrůzu ze sebe mám,
a je ještě i jiný přání?

Než se beze slova vypařit,
zbytečnej život zahodit,
chtěl jsem někam skutečně patřit,
ale stojím o to ještě žít?

A dokázal bych to? Můžu vůbec někým být?

Tak nesmyslný otázky si dávám,
vše na čem mi záleží,
stějně věčně prohrávám.
Tak jaképak žití?

Odešel bych, kéž bych směl,
v tomhle světě mě moc netěší,
pro to co zbylo ze mě, bych měl,
marnit život, to je nejhorší.

Protože se může stát,
že zítra se probudím,
a hlavou mi probleskne:
"Necítím, už nic necítím."

Možná je to moje vina,
a možná ne, už to tak prostě mám,
moc dlouho jsem ležel u dna,
a moc dlouho jsem na světě sám.

Myslete si, že jsem blázen,
když životem tak pohrdám,
mně umřel každej sen,
tak jakej sen asi ještě mám?