Tvář života

Dny i noci, všechno splývá,
kouzlo úplňku dnes není co bývá,
vlastně je, jen slepec si nevšímá,
ten co radši už nic nevnímá.

Ztrácím se sobě, všemu světu,
odkázán jen v prázdnotu,
nevím proč, ale jsem tu,
trhám ze sebe další větu.

Kolik slov se dá asi napsat,
o ničem co mě plní?
Jak dlouho přežívat,
tak kolik ještě dní?

Bez vůní, bez chutí,
na křídlech samoty,
a svět mi vnutí,
svou tvář prázdnoty.