Zvláštní chvíle

Ráno ve snu tě opět spatřím,
tam nemusím se bát,
do snů už jen patřím,
tam tě smím objímat.

Večerní nebe je jasný,
zas slyším tvůj smích,
najednou je něco krásný,
po všech špatných dních.

Ale pohled na tvý zápěstí,
se i do mě nějak zaryl,
proč na kůži tolik hloupostí,
jak kdyby si tě nikdo nevážil.

A tvoje slzy..

Opřela sis o mě hlavu,
a já svou opřel o tu tvoji,
na chvíli jsem nebyl v davu,
jen s tebou a ty tak trochu mojí.

A pak jsem prožil zvláštní pocit,
nemyslel jsem, že to bude tolik hřát,
snad ve snu jsem se ocit,
a chtěl tak už být napořád.