dívka z rohu ulice
dívka z rohu ulice
tu mladou tvář
jen piha pihu mine,
a krájí ji stíny
dlouhých řas.
Je tak samotná.
Jen panenka z dávných dnů
jež si k srdci vine,
jak relikvii zvadlých snů,
jak zmrazeného dětství hlas,
je s ní
a kolem nich čas plyne
jak řeka jež je samá hráz.
Možná pláče.
Na síťových punčochách
se schází lesklých kapek roj
už skoro celých dvacet let
bez jediného obětí
trvá její všední boj
na cestě z deště pod okap.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
tehdy bych to taky tak napsala. tedy spíš, napsala bych to, ne tak, takhle hezky ne. máš zvláštní styl, mně nějak blízký, a jako bys byla o krok nebo více přede mnou, protože je to něco, čeho bych tajně chtěla dosáhnout... ubírám se tím směrem. tvoje poesie není hloupá. myslím, že máš potenciál, ale nejsem žádný odborník, jen kecal a šťoural.)
21.03.2010 20:34:00 | Já Esther Ruth
líbí..
16.03.2010 10:15:00 | xoxoxo
