Zvedneme kotvy

Anotace: Báseň o nesouhlasu a předsudcích.

Nechat si křivdit, nebo říct ne, tak to není.

Jsem naštvaný, zloba jako příboj ve mně pění.

Proč zticha být a tolik křivd vyslechnout,

nebo mám sklopit uši a jen slepě poslechnout?



Proč dřevo do lesa nosit mám a vodu do řeky lít.

Proč vždy jen přikyvovat a říkat ano, pravdu máš?

Naděje umírá poslední. Jo, jen ještě nějakou mít...

Taky si jak nevinný souzenec občas připadáš?



Nebo je naše generace opravdu tak jiná?

Zkažená, bez zábran, sprostá a líná?

Strčit do jednoho pytle a podle obalu soudit.

Říkají, ze jsme neznabozi a neumíme se již modlit.



Cítím se nepochopen, dotčen a ukřivděn,

přestal jsem věřit v nový lepší den.

Jestli je naše generace opravdu tak na nic,

nemůžu si pomoct, asi tu jsme špatně, prostě navíc.



Chtěl bych sbalit svých pár švestek a odsud pryč jít.

Nezastavit se a dojít až tam, kde mě rádi budou mít.

Kde nedají na předsudky a ocení tvoji práci,

do míst kde mladým se i odvaha a naděje vrací.



Pojďte se mnou... :)