Strom

Anotace: Tato básnička vznikla po jedné tragické události... To co jsem tenkrát cítil nejde vyjádřit nijak, pokusil jsem se to ze sebe dostat alespoň takto, sami můžete posoudit, jak úspěšně.

Proč šel jsem hlavou proti zdi?

Proč jen říkal, kámo nebrzdi.

Říkal, vždyť ty to zvládneš,

ty za to auto jistě zahneš.



Jen strom se v dáli temně tyčil,

ten kus dřeva nám život zničil.



Já jsem ti říkal, jeď, šlápni na to,

teď ovšem pykám za to.

Příteli, viděl jsem tě umírat,

černé dveře za tebou zavírat.



Ještě naposled jsi mi říkal

a já tě slyšel, žalem vzlykal.

Ty to zvládneš, neumírej,

jenom oči nezavírej.



Pak vydechl jsi naposled,

ztratil teplo, chladl, byl jak led.

Příteli můj jediný,

vždyť ty jsi byl bez viny.



To já tě hecoval

a hloupě se nadouval.

To já jsem za vše vinen,

tobě ani vlas neměl být zkřiven.



Ten strom, co nám v cestě stál,

v té chvíli přišel mi mnohem dál.

Jak jen říct vše tvé matce,

že vše mělo jít tak hladce.



Že je mi to strašně líto,

doufám jen, že ona ví to.

Jak říct že jsem zemřel spolu s tebou.

Chvíle samoty a stesku mě teď zebou.



Nevydržím tenhle tlak,

stahuje se černý mrak.

Za volant si teď sednu,

rozjedu se a už se nehnu.



Ozve se jen velká rána,

bude hřmět jak v bouřce hrom.

Mi též otevře se věčná brána,

rozstřelím se o ten strom.