Věčné

ráno ještě zívalo tmu
a oční rýma okrádala
koťata o krásu svítání
na brouzdališti střech
kde do botníků uléhaly
zubní víly
na špičky prochozených sandálů
s poloprázdnými sáčky
a pocity zbytečnosti
k věčnému spánku
v kotnících Věstonické Venuše
a dlaních matky z lotosového květu
zalapaly po dechu

tak moc chtěly být věčné