Anotace: Přišla na mě krize a ještě ke všemu..už je všechno pryč...
Jsem jako první ranní cigareta
tak jsem marná,
jsem jako tahy smyčců
tak moc jsem smutná,
jsem posledním objetím
jsem štěstím i prokletím,
tak moc jsem složitá.
Jsem okamžik červánků,
co už nikdy nebude stejný,
jsem vánkem nestálým
někdy bezvětřím,
co podobá se vichřicím,
jsem láskou,
kterou nechápu
tak moc jsem ztracená.
Jsem štěstím,
které rozdávám
pouhým úsměvem,
když ale zajde den
úsměv zdobí slzy jen,
jsem dálka, přesně ta,
kterou máš v srdci,
mě nenajdeš ani na konci světa.
Čím jsem
prosím řekněte
a taky proč
každý trochu jinak mě vidíte...?
Ta je krásná... vážně. (Jsem...a to mi stačí?!)
:-)
20.05.2010 21:52:00 | okousaná od světlušek
:) Jejda mane, no tak děkuju, takhle mi to nikdo cizí ještě neřekl :)
25.04.2010 17:10:00 | PPetrushka
Souhlasím se zelenou vílou.
Jinak báseň je bezvadná.
Donutí člověka aby se nad ní zamyslel.
24.04.2010 12:15:00 | Pučik
každý je pro každého otázkou.. a je to tak v pořádku, objevovat stále a stále, ty střípky v člověku, nechávat se okouzlovat i bolavět.. oněmět i křičet.. jen neustále nacházet, donekonečna .. fascinovat i býti fascinováni ..
23.04.2010 22:03:00 | zelená víla