Když si vzpomenu

Anotace: snad lítost z mých očí , snad ne sebelítost z mých očí..

Pořád to tak bolí,
když si vzpomenu,
miloval jsem,
měl jsem cenu.

Dala jsi mi radostný pocity,
a chtěl jsem být jen já a ty.

...

A pak nebylo nic,
bolest se do mě vpila,
nebylo míň ani víc,
prázdnotou mě nakazila.

Měl jsem svůj sen,
to tys mi ho dala,
proč to všechno jen,
proč jsi nás dva vzdala?

A proč jsem věřil,
srdce mi prudce odbilo,
okamžik jsem žil a,
tak moc ze mě ubylo.

...

Vím kde je pravý štěstí,
i nejšťastnějším člověkem jsem byl,
to dobrou budoucnost nevěstí,
můžu říct jen, že už jsem žil.