Rozdrcené srdce

Anotace: Tuto báseň jsem napsala v 19 letech.

Hliněná hrouda, kterou pevným stiskem mezi prsty rozdrtíš
Bezbranný mraveneček, jehož jediným zadupnutím usmrtíš
To mi moje rozpadající se srdce připomíná
Sklíčenost a úzkost světlé okamžiky opomíná

Nechci kňourat nad malichernostmi, ale dneska sama sebe lituju
Co mám dělat, bojím-li se, že poslepu k propasti zoufalství směřuju?
Kolikrát muselo mé rozčtvrtěné srdce znova srůst?
Přesycené emocemi, je na čase držet půst

Vždycky ti, na kterých nám záleží, drží nejničivější zbraň
Chci své srdce obléct do neprůstřelné vesty, povídám mu: "TAK SE KONEČNĚ CHRAŇ"
K nikomu se city nepřipoutat, na nic a nikoho si nezvykat
Vyplavit z očí zaráz všechny slzy, a už nikdy nevzlykat

Bez výčitek, pocitu zrady porušovat sliby
Mávnout chladně rukou nad tím, že jsem se dopustila chyby
Netrápit se myšlenkou, jestli jsem někoho třeba ranila
Neoceňovat co jsem nalezla, nepostrádat co jsem ztratila

Zamést důkladně stopu za každým, kdo se mým životem mihnul
Snad se zbytečným starostem a zklamání širokým obloukem vyhnu