Anotace: život na vozíku - krutá realita
INVALIDA
Nemůžu chodit, nohami hýbat,
v nohách už nemám žádný cit,
Bože můj pomoz mi, nemohu dýchat,
ta bolest je ostrá jak břit
Už nikdy nebudu chodit, však nechci soucit,
mé nohy jsou jako z kamene,
být invalidou je hrozný pocit,
Ty se jen dotkneš mého ramene
Říkáš mi budu s Tebou v těžké chvíli,
postarám se o Tebe,
já však už po svých nedojdu k cíli,
dívám se pouze do nebe
Ptám se Boha, vstanu ještě?
dáš mi šanci poslední?
venku vidím kapky deště,
čekám až se rozední
Z vozíku chci uniknout,
chci se zase postavit,
chci konečně procitnout,
svoji chybu napravit
Ač se snažím ze všech sil,
už nebudu chodit,
zbývá ještě hodně mil,
tak se začnu modlit