V alkoholovém opojení slepý kráčím tmou,
neony do noci svítí z nebe padá déšť brodím se kalužemi pode mnou,
na krku skořábka už dávno rozbitá na střepy,
ta zrádná noc mě ubíjí lidé jsou jak vybledlé plakáty,
u stropu kde se sráží světlo s tmou,
mlhavé obrysy hvězd jenž září na cestu mou,
a svět jako kocábka v bouři která hledá směr,
jako ztracený vor jenž míří na sever,
v kalužích zármutku teď utápím svůj žal,
radši bych už usnul a na vždy spal...
To bylo hezkééééé=)=)
22.05.2010 18:19:00 | prostejina
vítej v modré pohádce ,také jsem potkala alkoholové stíny naposled v Praze cestou s užasného koncertu v noční nebo spíš ranní šalině i když v Praze a šalina?, dobře popsané :-)
22.05.2010 12:00:00 | Divoženka1