Už se vzchop!

Řeknu vám kousek smutného příběhu
o tváři tak bledé, že zanikla ve sněhu
A jak stopy smogu, kruhy pod očima

Na hromadě netknutého jídla,
nechala ležet svoje křídla
Zůstat andělem byla by dřina

I když se nehýbe, mizí v dáli,
bojí se, že se zase spálí
Proto je raději chladná a kamenná

Život pokračuje beze změny,
vyčerpaná padá k zemi
A ví moc dobře, co to znamená

Nepřizná to, a tak křičí
"Já vás mám všechny v piči!"
O pomoci slyšet nechce

Touží mít ty iluze z minulých let,
mohla by je vybojovat zpět
Ale vzdává se příliš lehce...