Drtíš mi srdce a i duši...

Ó můj bože,
drtíš mi srdce
a drtíš mi duši!
Ani nevíš,
jak to bólí,
když mi bereš
maminku mojí,
já vím, že naší!
Ten fakt víc
bolesti obnáší,
a těžce se
snáší!!!
Chci křičet,
že jsi krutý,
jenže cosi
mě mlčet
nutí!
Já vím,
že ulevit
jí chceš,
ale víš, co
mi tím
bereš?
A uvědomuješ
si ten žal?
Člověk
pomalu, by se
života bál!
Proč jsi její
život zvolil?
Tělo potem
jsi mi tak polil!
Vem si prosím
raději život můj!
Tak už se zastav,
poslouchej a
chvíli stůj!
Proč ti není
můj život vhod?
Napáchala jsem
přece milióny škod!
Její tělo i duši
prosím nech žít.
Život jí
tolik sluší
a dokáže
krásně
snít!