Znám dům,
který má kolem sebe vysokou zeď,
dívám se na něj z okna svého,
myslím na něj a zrovna i teď.
Bydlí tam pán se svou ženou
a paní tak krásnou,
že lidem slova na jazyku váznou.
Oba jsou milí a tváří se spokojeně,
jen jedna věc jim schází,
snad veselé dítko, víc hostů
nebo skotačivé štěně.
Jsou sami dva v tom velkém domě
a hrozném tichu,
že slyší vlastní kroky stále,
v noci jen pláč a skrývaného vzlyku.
Znám velký dům,
který má u sebe smutné lidi,
mají spoustu peněz,
ale ne to, co u jiných malých domků se vidí..
Když se dva opravdu milují, nemusí mít vždy spolu děcko, ani to není všecko.Když se dva opravdu milují, tak to je To hlavní.To je má osobní zkušenost.Syna mám, ale také a má žena ho má ráda jako vlastního.:-)báseň ST
29.06.2010 17:56:00 | Jeněcovevzduchukrásného
Vidím ten dům budoucnosti
až strach sedí na zádech,
žádní hosti,
pouze tichý vzdech
ST
27.06.2010 05:17:00 | rezina
krásná myšlenka.. jsi všímavá.. leckdy ve zlatých klecích je smutno...
22.06.2010 19:05:00 | zelená víla
Bez dětí je smutno,ale jsou i jiné možnosti,když je tam smutno a nelze mít své vlastní.
21.06.2010 11:04:00 | CULIKATÁ