Anotace: Dlouho jsem chtel na toto tema neco pisnout,ale nedarilo se nic,ani toto neni podle mych predstav ;o(
Tisíce botiček
na jedné hromádce
milion dušiček
zavřených
jak květy v zahrádce
Zahrádce
co utkali
z ostnatých drátů
proč dětem sebrali
Mámu i Tátu?
Proč spousta dětiček
pláče tam v blátě
Stoh žlutých hvězdiček
končí jim
na kabátě
Kabátě co upletl strach
a smáčeli červené kapičky
dnes večer si naposled
ustelou na slzách
žluťounké hvězdičky
Co před spaním šeptají do noci
"Maminko,Tatínku pojďme už domů
proč tady musíme být?
Chtěli by jsme zase vidět listy stomů
jsme mladí chceme ještě žít"
A stejně k ránu tu kráčí
zástup malých hvězdiček
co plyn jim tělíčka smáči
A pak jemně vklouzne do víček
pár jedových kapiček
Kapiček co vezmou jim svět
pro bláznivou vidinu
kapičky co změní se v květ
na hrobě
malých hrdinů...
je to vážně citlivě napsané, smutné a přesto hezké, že navždy bude žít vzpomínka
10.06.2006 13:16:00 | Sharon
Nádherně napsaný. Výstižně. I když říkáš že není podle tvých představ, stejně je to realistický pohled...
08.05.2006 16:02:00 | Slečna z konce duhy
Pomníky neviny
halí se v slepoty lidí,
včerejší noviny
byly už - teď se stydí
za svůj spleen
dávnověku
- vraťme se do dějin,
přes ramena deku!
Apropos, dávné dítě,
kdes nechalo maminku?
Udusili Tě,
vzali poslední vzpomínku!
Kam jít?
Kam jsi šel?
Blahobyt
navěky zasel
lásku
půdě
do
dlaní
a
nám
jen
pláč
!
!
!!!
20.01.2006 21:10:00 | Jasmin de Paris
Oceňuju odvahu věnovat se tak vážnému tématu, je to citlivě napsané a jsem rád, že jsem tohle dílo v záplavě textů na literu objevil.
02.01.2006 11:09:00 | Bajaja
Možná to není podle tvých představ, ale mně se to líbí. Chtěl si v tom něco říct a řekl. Líbily se mi na začátku ty botičky, ptže věci, osudy a příběhy dětí u každé tragédie a neštěstí budí vždycky velkou pozornost a velikost..Ještě ten konec..na hrobě malých hrdinů je moc hezkej..
01.01.2006 20:34:00 | makretka