Staticíce němých tváří,
křičí na mě bez ohledu.
Bez ustání do mě vráží
zuby plné ostrých jedů.
Sají krev a klovou játra
malé, svůdné bestie.
Vtahují nás do neznáma,
co jednou snad i zabije.
Ostřím hladí holou kůži,
proklatě se šklebí.
To kvílení mi trhá uši,
Vydržím to? Nevím.
Krev je svůdná, rudá...
Beznaděj mnohdy cestu udá
k bolesti...ať už k žiletce nebo noži,
ale bývá to jediné co mnohdy pomůže,
když srdce smutkem hoří...
Azazen
17.05.2011 13:54:00 | Azazen