Jednou jsi dole jindy nahoře
Tak už to v životě prostě chodí
Snažím se dostat pomalu vzhůru
Jenže nejde plout po poušti dřevěnou lodí
A namlouvat si, že zahnal jsem svou noční můru
Doufat, že čas zhojí má zlámaná křídla
A Ty mi dáš sílu letět k nebesům
Víš lásko, tahle krev nejde smýt koušíčkem mýdla
A já jsem zas o krok blíž
K těm černým stínům a zrádným útesům
Pamalu dochází poslední síla
Zvedat se a dokola se pořád prát
Zavřu oči, pořád jsi tak andělsky bílá
A já už neměl bych si lhát a namlouvat
Asi neměl bych už ani psát...............
jen vypiš smutek..
beze zbytku..
a nakonec..
dej na vzpomínky..
už jen..
s rozloučením
kytku..
29.07.2010 19:26:00 | Bean
Hmm..moc pěkně napsaáno ST!
28.07.2010 17:12:00 | xoxoxo
Nolísku,život je jako
houpačka,jednou jsi dole
a jednou zase nahoře...
ale to bolavé zůstane napořád v nás...
Foukám na dálku...
19.07.2010 22:03:00 | Kett