Anotace: vnitřní chlad...
Je mi zima.
Dýchám si do dlaní.
Chci být doma...
...ta chvilka zasnění...
Nikdo se neptá
ztracený holky
co že jí deptá,
kam vedou její toulky...?
A já se chvěju...
...takhle při létě.
Strašně si přeju
sedět nehnutě...
Jenom se klepu,
chlad semnou smýká
a kouskem střepu
život utíká...
Nikdo mě nehledá
v té chvilce chladu.
Každý mnou pohrdá,
jsem ve svrabu..
Rodina netuší,
kam jsem se poděla.
Určitě procitnou,
až ně zabuší,
že jsem to skončila!
děkuju za komentáře :-) Samozřejmě je to jen chvilkové a já se nevyžívám v sebepoškozování... člověk má ale občas chuť nebýt... Ne nežít, jen prostě chvíli vypnout všechno, co na něm žije a zalétat si v krásném vzduchopráznu snění. Bez depresí a hnusnejch skepsí ;-)
19.09.2010 14:28:00 | CHoKoLaTeKiss
Krasne napsano , smutne , lec pravdive , uprimne , mozna se da rict krasne smutne , ale pokud to je jen nejaka chvilkova myslenkova cesta tak ok, pokud neco vic tak presne jak rikal Spada, tady v modrem svete se vsechny rany leci :))) ST
29.08.2010 21:56:00 | Spajdy
Jestlis to skončila a konečná (jistě jen prozatímní) je tady na modrém světě, je to pro Tebe dobrá, ba přímo skvělá zpráva!: Psaní sdílené s jinými Tě vyléčí ze všech žalů a splínů. To zde kdekdo ví a proto se sem vrací...
15.08.2010 18:53:00 | Špáďa